Samotný guru pro Second Wind Road Runner´s Club

20. února 2009 v 13:43 | Josef

Neuvěřitelé se stalo skutkem. Běžec , kterého není potřeba představovat, trenér, na jehož články nedočkavě čeká i sám velký behej.com, specialista, kterému rozumí i tupé masy, sestoupil mezi nás na Second Wind Road Runner´s Web. Miloše Škorpila honil a dohnal náš elitní běžec Josef Rendl a pořídil s ním jedno interview na krátkou trať. Doufám, že vás potěší stejně, jako potěšil nás:

Co ti přináší běh?
Běh pro mě je a vždy byl, ač se to může zdát sebedivnější, zdrojem energie. Běh pro mne znamená, pokud běžím sám, čas, kdy mohu být sám se sebou, toho času se nám v dnešním světě moc nedostává a tak nemáme čas na vyřešení si, promyšlení si, svých vlastních problémů. Díky běhu tento čas pro sebe mám, kdyby jenom to mi běh přinášel, stačilo by to. Jinak mi běh přináší kontakt s mnoha lidičkami, kterým mohu být ku pomoci radou a svými zkušenostmi, takže mi dává radost z dávání. Při běhu se mi ale dostává i darů v podobě radosti těch, kterým jsem nějak pomohl, je to vždy bezprostřední, nefalšované a o to niternější a krásné.

Jak a proč jsi učinil rozhodnutí věnovat se běhu na té úrovni, na jaké se mu věnuješ?
To rozhodnutí nebylo nijak cílené. Prostě to přinesl čas. Běh je pro mě životním stylem. Běh a já jedno jest, jako když najdeš svou spřízněnou duši. Je ti líto každé vteřiny, kdy nejste spolu. Stejné je to u mě a běhu. Protože běh mi poskytuje všechny radosti života a já mám rád kolem sebe lidi šťastné a vitální, tak prostě jen tu svou radost z běhání na ně přenáším. Že při tom oběhnu nebo přeběhnu Českou republiku, stal jsem se dvakrát mistrem ČR v běhu na 24 hodin, zdolal Spartathlon, beru jen jako dar, kterým mi běh splácí to, že se starám o to, aby měl co nejvíce vyznavačů. Ale jinak, vše začalo ve škole, jako každý kluk jsem toužil vyhrávat a tak jsem občas vyhrál, ale vícekrát prohrál a to bylo dobře. Protože prohry jsou stupínky k vítězství a výhry zase stupínky k prohrám. Prohry tě posilují, výhry přinášejí uspokojení. Takže je to takový tanec v kruhu, přičemž běh je tanec po přímce, jen musíš znát ty správné kroky.

Který z absolvovaných závodů byl pro tebe nejnáročnější?
Ze závodů jednoznačně Spartathlon. Těch 246 km mezi Athénami a Spartou, když na to máte jen 36 hodin, přes den se teplota na sluníčku blíží 40 stupňům a v noci klesá k nule, je docela vysilující. Můžete mít zkušeností kolik chcete, ale když vám ubíhají minuty do další občerstvovačky a vy víte, že pokud překročíte limit, budete bez milosti stažen ze závodu, i když byste předcházejících 230 km v limitu stačil. To dá jednomu zabrat. Pokud jde o individuální akce, tak tam mi nejvíc dal zabrat přeběh ČR z Hodonína do Aše. 500 km, které to měřilo, jsem si trošku připepřil tím, že jsem si nesl sebou na zádech pití, jídlo a nejnutnější věci na převlečení, celkem okolo 6 kg. Dal jsem to za 76 hodin. Jsem rád, že jsem to dal a nemusel se o to pokoušet znovu. Nevím, zda bych v sobě našel dost morálu na nový pokus.

Jak konkrétné přispíváš běháním na charitu?
Za tuhle otázku děkuji. I když to není nic ke chlubení. Myslím si, že když máme to štěstí a nějakou tu korunu navíc, měli bychom jí dát na něco prospěšného, co pomůže těm méně šťastným. Já si našel svou parketu v Parapleti, snad proto, že mají svůj Běh pro Paraple. V rámci Pražského maratonu, kdy jako vyslanec Paraplete běžel Tučňák, jsem byl členem jeho týmu, vloni jsem zase připravoval dalšího vyslance - Buldoka. Kromě toho jsem ale pro paraple vybíral a samozřejmě i vždy něco přidal při běhu z Pece do Pece, z Drážďan do Prahy a teď už dvakrát v rámci závodů, které pořádáme ve Františkových Lázních, kdy místo startovného vybíráme na Paraple. Mám radost, když lidi nejsou lhostejní a dávají, je potřeba jen jim tu možnost dát. Je radost se na ně dívat, jak jim září očíčka, a jako by se jim rozzářila i dušička, když vhazují svůj příspěvek do pokladničky.

Jakou máš oblíbenou značku běžeckých bot a proč?
Mizuno. Je to srdeční záležitost. Já a Mizuno jsme spjati pupeční šňůrou. Když jsem poprvé běžel okolo České republiky a hledal firmu, která by byla ochotna mi na to za přijatelných podmínek poskytnout tři páry bot, objevil jsem ve Sportu inzerát na Mizuna. Tehdy v roce 2000 sem přišli na trh a potřebovali se v podstatě jako skoro neznámá značka etablovat. Napsal jsem jim. Za tři dny jsem měl boty doma. K tomu i nějaké oblečení. Kontakt byl navázán. Mizuna mi seděly od samého počátku. Vyhovují mi jejich vlastnosti, ať jde o tlumení dopadu, odraz, stabilitu. Cítím se v nich vždy jak v bavlnce. Pro můj styl běhu a objemy, které během roku naběhám, je to ideální bota, hlavně typy Creation a Rider. Rozhodně, v neposlední řadě je důležité, že jsou to trvalky a své vlastnosti si udrží, než v nich odběhám 1000 km.

V těchto dnech rozbíháš běžeckou školu, mohl bys k tomu říct něco bližšího?
Máš pravdu, tenhle projekt tu je. Jsem moc rád, že se mi splní sen, který mám vlastně celou dobu co běhám. Zatím k tomu řeknu jen toto. Bude mít dvě podoby a to místo, kde probíhají tréninky, kromě fitka Školka na Chodově, jsou to prakticky všechny PIM běžecké kluby. Každý, kdo má ode mě zpracován tréninkový plán, může přijít na náš trénink v pondělí a ve středu na Chodov, v úterý do Stromovky. Na Chodově jsou zatím tréninky od 18.00 hodin, ale od jara by už měly být i od 16.00 a od 19.30, prostě aby si každý mohl najít svůj čas, který mu bude nejlépe vyhovovat. Ve Stromovce jsou vždy od 18.15. Na trénink mohou přijít i všichni členové PIM běžeckého klubu, ať jsou zaregistrování v BK Praha I., II., III. IV, V., Hradec Králové, Jablonec nebo Františkovy Lázně. Běžecká škola bude mít i své webové stránky, ty ale budou sloužit především jako informační platforma pro ty, co chtějí běhat, tedy kdy, kde, jak. Ale počkejte si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama