Dnes jsem si zul boty

6. září 2011 v 22:05 | Tomáš
Jo je to tak. A pocit, který jsem u toho měl, a nebyl to pocit ledajaký, jsem po čtyřech letech náruživého běhání nečekal, zapomněl a možná i někde někdy zatratil. Čistá a nefalšovaná radost z toho, že tělo a vesmír mají hluboko zasutou a přirozenou logiku, k níž se může designér i té nejlepší boty jen přiblížit.
Jak se to stalo? No jako v pohádce (vím, co si myslíte - kape z toho patos) Já ale nemyslím pohádku jako pohádku, ale pohádku O kloboučku s pérkem sojčím. Za klobouček dosaďte to mrazení, které se vámi prožene jako čerstvý raní vzduch; někdo by taky řek runner´s high. Ten klobouček zůstal viset někde cestou a v tom, že se našel, hrál důležitou roli Honza - tahle pasáž je klíčová:
A tady to pak chce další upřesnění - náš Honza není Honza ale Honza aka HD\ a toto jsou jeho slova. A tím náš příběh dostává už poměrně ucelené kontury. Trvalo to sice pomerně dlouho, ale boty byly dole. Co bude dál, se uvidí, ale těším se na to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama